Zhodnocení roku 2023 Detektiva potravinových alergií

Kdyby mi na začátku roku někdo řekl, jak obrovský nářez tenhle rok bude doufala bych, že ne. Stalo se a i když je to neuvěřitlené, podařilo se mi to přežít a taky všem ostatním z naší rodiny. Rok jsme začali přípravami na stěhování. Ono stěhovat se je samo o sobě velmi náročné – organizačně, fyzicky i psychicky. První banánové krabice jsem zabalila už v listopadu 2022, stěhovali jsme se v únoru. Pryč z Prahy, blíže ke škole dětí, do přírody, vstříc novému domovu a životu, pro děti rozhodně veselejší, než jaký nabízela Praha. Rekonstrukce, která probíhala několik měsíců se na konci ukázala jako ne úplně dobře udělaná, spousta věcí byla špatně nebo nefungovala. Obrovský stres, protože už jsme se měli stěhovat, nejenom my se čtyřmi dětmi, ale také moje maminka, takže dvojité stěhování s malým dvouleťákem a 3 dalšími dětmi – dva školáci a jeden školkáček.

Po celou dobu zabalování a vybalování Detektiv fungoval dál, všechny konzultace fungovaly a jely dále bez přerušení, na Facebookovou skupinu už často nezbývala síla, stejně jako odpovídání na nekonečné řady zpráv v mailu na messengeru na Whatsappu – denně často několik desítek i stovek dotazů. Mezitím se dá říct, že úplně všechny věci, které doma máme mi prošly rukama a často ne jen jednou. Druhé stěhování bylo stěhování mojí mamky, která teď bydlí s námi a má své oddělené království, a to proběhlo v dubnu. V dubnu jsme také oslavili 4x beranní narozeniny a poznaly jsme naší úžasnou sousedku, která peče báječné (nejen) narozeninové dorty. Oslavy narozenin jsme uspořádali ve velkém stylu – pro syna to byl turnaj v minigolfu a dcera měla bál ve velké večerní róbě. Všechno s organizací i pozvánkami jsem zvládla asi za týden, neskutečný stres.

V průběhu dalších měsíců jsem řídila opravy a rekonstrukce našeho domu a bytu v Praze a přípravy na pronájem, který se podařil podle plánů i bez realiťáků. Neskutečně náročné a vysilující, denně jsem vozila syna do Prahy do anglické školky. Také vznikla v této školce kancelář Detektiva potravinových alergií, bohužel místnost byla v nehezkém stavu a vymalovat se mi ji podařilo až na konci srpna, takže žádná setkání a analýzy kapky krve pod mikroskopem neproběhly.

V červnu mě čekala poslední fáze stěhování, a to vystěhování sklepa, kde bylo spousta věcí ještě z předchozího stěhování mojí maminky o dva roky dříve, bohužel to byl sklep, kde zatékala voda z ulice, a tak tam byla na zdech slušná vrstva plísní a hub rostodivných tvarů, jaké jsem jinde neviděla. To se ale už podepsalo na mém zdraví, abych to vůbec přežila pila jsem energeťáky – nikdy s nimi nezačínejte – ničí srdce, mozek a tvoří závislost. V kombinaci s plísněmi mi to rozhodilo sandál a začaly mé zdravotní problémy se, kterými jsem bojovala až do července. Kdy jsme se zaslouženě vydali za manželem do Dubaje, úplně dovolená to nebyla, protože manžel stále pracoval a létal jen na víkendy. Užili jsme si to, že nemusím vařit a využívali jsme dětský koutek, kde jsem denodenně vyšívala na novém online programu Jak dotáhnout alergie dnes již pod názvem Jak se zbavit zdravotních obtíží. Do tohoto programu jsem vložila obrovské množství svých znalostí a zkušeností z posledních let, jak už je mým zvykem šla jsem až na samou dřeň zdravotních problémů a hledala jsem, proč se to děje, z čeho pramení všechny zdravotní obtíže, kterými si trápí snad každá rodina nejen v ČR. Do tohoto programu jsem vložila vše, co jsem potřebovala také pro své uzdravení a spoustu informací ze studií, který jsou potřebné pro pochopení a porozumění, proč jsme vlastně nemocní a co se nám tím naše tělo snaží říci. Když jsem kurz po 14 dnech dokončila a chtěla si s dětmi užít dovolenou, chytily děti virus, díky kterému 5letý a 7letý skončili v nemocnici. Jeden totálně dehydrovaný a druhý na hranici s glukózou, přijeli jsme za 5 minut 12. Neuvěřitelný pocit, když děti zvrací a bobí tak, že musí mít plenku a nejde to ničím zastavit 24 hodin. Zdravotní péče je v Dubaji na špičkové úrovni, a tak kluky dali rychle dohromady a jeli jsme zpět na hotel. Na pohotovosti jsme skončili ještě s dvouleťákem, ale tady už jsme na nic nečekali, věděli jsme, že zvracet nepřestane. Zvracení mu zastavili dokonce bez kapačky, ale zvracel sem tam ještě další týden. Tenhle virus nás potrápil až do začátku srpna. Srpen utekl jako voda a zdá se, že jsme nic moc nestihli.

Září bylo mé vytoužené, děti měli jít do školky a školy a já si konečně pracovat v klidu ve své kanceláři (první rok našeho čtvrtého děťátka jsem pracovala vždy ve stoje s nosítkem – všechny konzultace i vše ostatní – šílené – už nikdy bych to nechtěla zažít znovu). Jenže maličký ve školce nevydržel a já se mu vůbec nedivím, přece jen osobnost učitelky hraje velkou roli zvlášť, když jsou Vám 2,5 roku a měříte ani ne metr. Kromě toho že ve školce nevydržel mi ještě bylo oznámeno, že školka mojí kaneclář potřebuje, tomu se říká skvělá komunikace – po malování na mé náklady a dvou měsících, kdy tam měli rekonstrukci a nedalo se tam ani natáčet natož cokoliv jiného. Nejen že jsem musela řešit stěhování na novo – kanceláře, ale ještě hledat školku pro syna, protože denodenní 3 hodiny v autě jen kvůli školce byly úplně mimo, když tam nechodil nejmenší a ještě měla zmizet má kancelář. Místo pohody a klidu na práci, jsem objížděla a hledala vhodné prostory, které byly cenově úplně mimo a tak jsme vyklidili náš pokoj plný krabic a kancelá se přesunula k nám domů s možností pronájmu místnosti v Mukařově na vybrané dny pro výživové poradenství nebo analýzy kapky krve.

V říjnu jsme rozjeli Výzvu na imunitu, což je komplexní pohled na souvislosti ohledně časté nemocnosti. Pracovně to bylo velmi vyčerpávající a listopad mě pak zastihl na hranici (možná spíš za) vyhoření. Spíše než fyzické jak v červnu, tentokrát psychické. To vůbec nezlepšil prosinec, kdy jsem se rozhodla, že se zbavíme drtivé většiny krabic a Vánoce strávíme v domě jako lidé bez hraček všude, krabic a všeho všude. Byl to nadlidský úkol, ale v totálním zápřahu jsem to před Vánocemi dotáhla, balení vánočních dárků bylo na krev a končila jsem 24. ráno v 5, pak jsem nemohla usnout a totálně se sesypalo i moje zdraví.. zase, no dobře vím proč. Mezi svátky bylo mým jediným cílem lehnout si na gauč a koukat na pohádky. Moc se to nedařilo.. 🙂 Konečně se po šíleném podzimu podařilo zapnout funkce tvoření za chodu – často i když nesedím u počítače vymýšlím a tvořím další věci, které dále pomáhají, na další rok se můžete rozhodně těšit, v hlavě mám úžasné věci, stačí jen najít sílu a čas je realizovat, cítím, že už dále nemohu pracovat po nocích místo spánku. V tomhle věku už to bohužel nejde tak jako dříve.

Přeji Vám všem do nového roku hodně síly, úspěchů a zdraví. A věřte, že vše pro co se rozhodnete je možné! Ráda Vám se všemi těmito oblastmi pomohu.

Co vše pro Vás v tomto roce nabízím naleznete v Detektivní nabídce na webu: www.lidajirickova.cz