CUKETA, věděli jste že obsahuje nebezpečné látky?

Srpen je zvláštní období roku, kdy se lidé vítají pozdravem „ NECHCEŠ CUKETU“? U nás to tedy rozhodně platilo a v září máme cuket pořád dost.

V tomto článku jsem se Vám pokusila shrnout důležité informace o této skvělé zelenině. Kam patří, co s ní a na co si dát tedy pozor?

Botanická charakteristika cukety

Cuketa (Cucurbita pepo) patří do čeledi tykvovitých (Cucurbitaceae) a její masitý plod je z botanického hlediska nepravou bobulí. Cuketě se v italštině říká zucchini, což v doslovném překladu znamená „malá dýně“. Cuketa se řadí mezi plodovou zeleninu. Cuketa má neutrální nebo mírně ořechovou chuť, proto v kuchyni nachází všestranné využití jako lehce stravitelná plodová zelenina. Recepty s cuketou najdete slané i sladké, její využití v kuchyni je opravdu velké.

POZOR NA HOŘKOU CHUŤ

Na co je ale potřeba dávat si veliký pozor je to, že pokud cuketa chutná hořce!! Látky způsobující hořkou chuť (tzv. kukurbitaciny) totiž mohou způsobit těžké žaludeční a střevní potíže, které mohou být spojeny se zvracením a průjmem.

Je totiž naprosto běžné, že rostliny se různými způsoby brání proti rozmanitým hrozbám, například okusu býložravci. Mají tuhé listy, pichlavé trny, žahavé chlupy nebo nepříjemné aroma. Mnoho druhů rostlin produkuje také jedovaté látky.

Tykvovité, kam patří i cuketa, jsou typické pro svůj obsah látek – tetracyklických triterpenoidyů zvaných kukurbitaciny, což jsou extrémně hořké látky jedovaté pro většinu obratlovců i bezobratlých. Hojně jsou zastoupeny také pentacyklické triterpenoidní saponiny (při zpracování je lepkavá).

Toxin zvaný kukurbitacin, kromě cuket obsahují také třeba okurky nebo dýně, melouny či nejrůznější tykve. Dlouhodobým šlechtěním se podařilo razantně snížit množství jedovatých látek v zemědělských plodinách natolik, že nepředstavují vážnější nebezpečí. Za určitých podmínek je možné, že jejich koncentrace stoupne na nebezpečnou míru a může dojít k otravě. Většinou hraje roli více faktorů, stres rostliny a produkci jedovatých toxinů zvyšuje například sucho, vysoké teploty, přítomnost škůdců, možné je také sprášení okrasnou odrůdou tykve, která nemá hladinu kukurbitacinů pod bezpečnou hranicí. Toxické látky se vyskytují hlavně v okolí stopek u starších plodů a jejich přítomnost poznáte zcela jistě podle chuti, jsou to totiž extrémně hořké látky, které dělají pokrm nepoživatelným. Sklízejte mladé a nepřezrálé kusy, nahořklé plody nejezte. Látky způsobující hořkost jsou jedovaté, otravy v mírnější formě se projevují nevolností nebo průjmem, vážnější potíže či dokonce smrt nastanou pouze v extrémním případě.

Co to je KUKURBITACIN?

Kukurbitaciny patří mezi triterpenové hořčiny. Jednotlivé typy kukurbitacinů jsou od sebe odlišovány písmeny abecedy (kukurbitacin A, kukurbitacin B atd.). Stejně jako ostatní hořčiny v malých dávkách mohou fungovat jako léčivé látky, které se používají nejčastěji v podobě tinktury na podporu trávení.
Kukurbitaciny slouží díky své hořké chuti jako ochrana rostlin před býložravci. Obecně patří, že vyšší objem kukurbitacinů je u divoce rostoucích nešlechtěných odrůd, rostliny šlechtěné pro konzumaci lidmi jich obsahují méně.

V anglosaském prostředí je toto onemocnění někdy označováno jako toxic squash syndrome (syndrom jedovaté dýně).

Kukurbitaciny jsou také předmětem vědeckého výzkumu, zejména s ohledem na jejich potenciální cytotoxické účinky, což by mohlo pomoci například při léčbě rakoviny, nebo některých autoimunitních onemocnění.

Cuketa jako alergen

Cuketa je mimo jiné i velmi častým alergenem a umí pěkně potrápit. Je to dáno tím, že trávicí soustava alergiků je o něco citlivější než ve chvílích, kdy žádné alergeny řešit nemusíme. Mimo jiné je cuketa zkříženým alergenem s pylem ambrózie, pokud tedy tento alergen neodchytneme včas může se překlopit do respirační formy alergie právě na pyl ambrózie.

Pyl s podobnou chemickou příbuzností můžeme najít u třapatky, slunečnice, pelyňku, pampelišky, ibišku a heřmánku.

Alergici na ambrózii mohou vykazovat známky syndrom orální alergie, potravinová alergie klasifikovaná jako skupina alergických reakcí v ústech v reakci na konzumaci určitých druhů ovoce, zeleniny a ořechů. Mezi běžně používané potraviny patří fazole, celer, kmín, lískové oříšky, kiwi, petržel, brambory, banány, melouny, okurky, a cuketa.

Řešení jak odchytat a najít všechny potravinové alergeny naleznete zde: www.lidajirickova.cz/bez-alergii